V posledních zhruba dvou měsících nás kontaktovalo asi 5 našich zákazníků s tím, že jim volala obchodní zástupkyně nějaké firmy (název firmy mi není bohužel znám) s nabídkou prodeje doménových jmen . Vždy se jednalo o domény totožné, nebo příbuzné s doménou, kterou již zákazník vlastnil. Uvedu jednoduchý příklad. Pokud by zástupkyně volala nám (vlastníme doménu ingenius.cz), nabízela by nám domény ingenius.eu, ingenius.com a podobné. Taková nabídka by nebyla v dnešní době, kdy na nás útočí spousta e-mail spamů a reklam, nikterak podivná, ale háček přichází s cenou domény. Firma by Vám totiž prodala doménu,a le její cena by byla např. 2.500,- Kč a k té by účtovala roční poplatek 500,- Kč. Ceny, které firma nabízí se dle oslovených zákazníků nejčastěji pohybují právě kolem těchto částek. Přitom cena české domény se pohybuje kolem 150,- Kč / rok. U domény evropské (.eu) je cena dokonce nižší a to zhruba 100,- Kč / rok. Žádný zřizovací poplatek se nehradí a doménu si můžete kdykoli rezervovat například u firmy Forpsi.
Nakonec by Vás tedy doména vyšla o 2.800,- Kč dráž. Nákup domén kvůli spekulaci a jejich následný prodej je poměrně běžná věc. Tam ale obchodník danou doménu vlastní a až poté ji prodává. Z mého pohledu jde o divný obchod, ale riskuje tím alespoň to, že doménu neprodá. V našem případě zmiňovaná firma doménu vůbec nevlastní, což jsme ve všech případech ověřovali, a vyvíjí pak na Vás tlak k nákupu domény právě od nich. Zákazníci často popisovali tlak na čas rozhodnutí o koupi domény („rozhodněte se do dvou hodin, jinak doménu prodáme jiné firmě“), tlak na místní konkurenci („firma z Vašeho města má o tyto domény zájem“ ), nebo tlak na obecnou konkurenci („firma prodávající stejné produkty jako vy chce zakoupit domény“).
Proto, pokud Vás takováto firma s nabídkou osloví, rozhodně nic nekupujte, zavolejte nám a pokud budete mít o domény skutečně zájem můžeme Vám je zaregistrovat za normálních podmínek…
Když by Vám tato praktika „nevoněla“ a chtěli jste něco udělat, můžete v případě takovéhoto telefonátu zkusit zjistit jméno a kontakt na tuto firmu.
Názor právníka:
Samotný prodej doménových jmen zákazníkům je z pohledu jejich prodávajícího – tedy subjektu vlastnícího odpovídající práva k doméně, který provedl registraci – standardním závazkovým právním vztahem. Ponecháme-li stranou případy tzv. cybersquattingu (tedy zjednodušeně řečeno postupu, kdy dotyčný subjekt provede registraci domény s vědomím, že jde o název, který již oprávněně užívá pro svoji činnost jiný subjekt, za účelem prodeje domény právě tomuto subjektu, a to samozřejmě se ziskem, který v některých případech hraničí s vydíráním – např. teoretická situace, že by někdo zaregistroval doménu coca-cola.com a následně se jí snažil prodat výrobci světově známého nápoje za vysokou cenu, neboť je zřejmé, že zákazníci na webu budou výrobce hledat právě podle jeho názvu), je nákup (registrace) a prodej domén obecně činností, kterou lze při splnění zákonných podmínek považovat za právně aprobovanou. Předpokladem prodeje nicméně je, že subjekt, který doménu prodává, k ní musí mít práva, která může převést na nabyvatele (nebo musí prokazatelně uvést, že jedná v zastoupení vlastníka domény a toto oprávnění doložit). Pokud tomu tak není, mohlo by jít obecně o nabídku zprostředkování prodeje, resp. nákupu domény, tedy situaci, kdy subjekt, který osloví zákazníka, mu nabídne, že zajistí registraci určené domény na jeho jméno. V daném případě tak činí za cenu podstatně vyšší, než by zákazník zaplatil, pokud by registraci provedl sám (ani to však nelze samo o sobě obecně považovat za závadné jednání, pokud je zřejmé, že nabízeno je zprostředkování a nikoli doména samotná – je na zvážení zákazníka, zda tuto „službu“ využije či nikoli). Mělo-li by však cíleně docházet k uvádění skutečností, které mohou v zákazníkovi vyvolat objektivně mylné představy, resp. jej uvést v omyl, v jehož důsledku zákazník nabídku využije, nelze již tento postup považovat za právně aprobovaný (ať již v důsledku následných vad projevu vůle zákazníka – nátlak, nebo případně v důsledku shora popsaného postupu, tedy cybersquattingu – užití výhrůžky, že doména bude zaregistrována a převedena na jiný subjekt, než zákazníka – zejména konkurenční subjekt). V každém případě doporučuji vždy získat maximum informací k dané službě nebo produktu, včetně kontaktů na nabízející subjekt, s tím, že při užití nátlaku (lhůty pro rozhodnutí, hrozby konkurence, apod.) je vhodné nabízejícího přímo upozornit na závadnost cybersquattingu, kterému se bude v případě nutnosti zákazník bránit.
JUDr. Jan Růzha
